Ještě nedávno byly roušky na ulici typickým atributem asijských turistů. Kvůli koronavirové pandemii se s nimi nyní sžívá celý svět. Orientace na rozbujelém trhu s ochrannými pomůckami je vcelku složitá. Redakce časopisu dTest proto do laboratoře vyslala padesát dva vzorků ústenek, roušek a respirátorů s cílem zkontrolovat jejich filtrační účinnost a prodyšnost a zaměřila se i na aktuálně módní slovo „nano“.
Roušky v Asii
Asijské země mají v používání roušek náskok, jejich nošení je součástí běžného života. Tamější výrobci kromě medicínských roušek nabízejí i pomůcky určené k ochraně proti smogu a prachu, přičemž od každé z nich se očekávají jiné vlastnosti. Aktuálně se na evropský trh, a tedy i český, dodávají ve velkém zejména ochranné prostředky z Číny nebo Vietnamu, jde přitom o výrobky všech možných kategorií.
„Události posledního roku donutily doslova celý svět zorientovat se co nejrychleji v nabídce prostředků na ochranu dýchacích cest. V našem testu jsme se zaměřili na čtyři základní druhy ochranných pomůcek – jednorázové ústenky, respirátory, pomůcky s nanomateriály a látkové roušky. Všechny výrobky prošly měřením filtrační účinnosti a prodyšnosti. U modelů určených k opakovanému použití jsme tyto vlastnosti měřili i po vyprání,“ přibližuje za dTest jeho šéfredaktorka Hana Hoffmannová.
Zkoušky filtračních schopností a prodyšnosti
Při testování filtračních schopností uvážila laboratoř dvě teorie šíření SARS-CoV-2, a to prostřednictvím kapének a aerosolu. Zkoušela se proto schopnost záchytu částic o velikosti od 0,12 µm do 3 µm simulujících jak jemný aerosol, tak větší kapénky. Druhá část zkoušek se zabývala prodyšností materiálu prostřednictvím měření tlakového odporu při strojově napodobeném nádechu a výdechu. Poslední speciální zkouška čekala na výrobky s nanomateriály. Pod elektronovým mikroskopem se zkoumalo, zda nanomateriály skutečně obsahují.
Jednorázové ústenky
Největší zastoupení v testu měla skupina jednorázových ústenek, celkem 22 vzorků. Šlo jak o certifikované zdravotnické pomůcky, tak o necertifikované ústenky pro nemedicínské účely, určené například jako ochrana před smogem. Hlavním smyslem těchto ústenek je chránit okolí před kapénkami, které by do něj šířil nositel roušky. V tomto ohledu všechny ústenky obstály, některé byly dokonce úrovní filtrace srovnatelné s respirátory třídy FFP2. Co se prodyšnosti týká, i zde si ústenky vedly velmi dobře. U žádné z nich nebyl zjištěn při dýchání nadlimitní odpor. Jedinou vadou na kráse tak u ústenek zůstává velká zátěž pro životní prostředí, protože by se měly použít opravdu jen jednou a následně zlikvidovat.
Respirátory
Druhou testovanou skupinou byly respirátory zastoupené sedmi vzorky hlásícími se do třídy FFP2. Tři výrobky ovšem tomuto označení nevyhověly – dva spadly o stupeň níž do třidy FFP1. Respirátor značky Ardon zachytil pouhých 55 % částic o průměru 0,6 µm, ačkoli by podle označení FFP2 měl odfiltrovat nejméně 94 %. Několik respirátorů trápila i nízká prodyšnost, např. naměřené hodnoty u výrobku Good Mask Respirátor FFP2 mírně překročily limity stanovené respirátorovou normou.
Označení „nano“
Společným znakem další skupiny 13 testovaných výrobků zahrnující látkové roušky, šátky i respirátory bylo použití slova „nano“ na etiketě. Pro ochranné pomůcky s nanomateriály bohužel zatím neexistují žádné speciální požadavky a zákazníkům tak nezbývá nic jiného, než důvěřovat tvrzením výrobců. Test pod elektronovým mikroskopem ukázal, že ne všechny ochranné nanopomůcky jsou označeny férově. Membrány z nanovláken o průměru menším než 1 µm chyběly hned čtyřem výrobkům. U tří z nich (Nano Kids, Respilab a TNG) šlo o skutečné klamání zákazníků, protože všechny přítomnost nanomembrán na svých etiketách slibovaly. Samotný test filtračních schopností pak ukázal na rozdíly mezi jednotlivými nanovýrobky, kdy se účinnost záchytu pohybovala od 69 % po 100 %. Zde ovšem byla vysoká filtrační schopnost vykoupena horší prodyšností.
Šité roušky
Závěrečnou testovanou skupinou byly textilní šité roušky. Výsledky devíti zakoupených vzorků nepřinesly žádná překvapení. Textilní roušky vykazovaly v průměru nejnižší účinnost filtrace nejjemnějších aerosolových částic – dokázaly jich zachytit nejvýše 20 %. Nicméně i látkové roušky solidně obstály při zachytávání kapének. Řada roušek jich dokázala zastavit více než 70 %, čímž pomáhají chránit okolí nositele roušky.
A jak si vedly výrobky určené k opakovanému použití? „Ukázalo se, že vypraná textilní rouška funguje v průměru lépe než ta čerstvě ušitá. Proto je dobré každou novou roušku před prvním použitím vyprat. U nanovýrobků se pak filtrační schopnosti lišily pouze o několik procentních bodů, a to jak v záporném, tak i kladném smyslu. Zvláštní byla hlavně změna prodyšnosti – vyprané nanoroušky většinou kladly proudu vzduchu menší odpor,“ uzavírá šéfredaktorka Hana Hoffmannová.